Kurz kurentu: díl 3.: Abeceda

Úvodní stránka/Blog, Články, Kurzy/Kurz kurentu: díl 3.: Abeceda

Kurz kurentu: díl 3.: Abeceda

Kurent – postrach rodopisce?

kurz čtení starých písem: Díl 3.: Abeceda

Novogotická kurzíva jak už víme, je psací novogotické písmo. Předponu -novo si můžeme klidně odmyslet, používá se kvůli časovému zařazení. Gotické i novogotické písmo mají stejnou podstatu, jde o písmo lomené. Co to znamená. Ve zkratce asi to, že mniši 12. století byli líní a nechtělo se jim vykreslovat kulatou karolinskou minuskulu, tahům seříznutého husího brka sluší víc přímočarost a ostrost. A vůbec proč by měli pořád napodobovat nějaký staletí zastaralý římský mustr, když si doba žádá novou módu. Místo zakulacených bříšek a oblých tahů se začíná písmo napřimovat a řezat, resp. lámat. A tahle móda vydržela tak dlouho, že když bylo potřeba psaní zase o něco zrychlit, vycházelo se už ze zavedené lomené normy.

Tak to je zjednodušený příběh novogotické kurzívy. Pro nás není zas tak důležité přesně znát evoluci jednotlivých písem, kterých je jako na potvoru celá řada s mnoha lokálními variantami, důležitější je pochopit výstavbu lomeného písma, protože psací podoba zjednodušovala jeho zavedené tahy. Stopy někdejších zlomů, serifů a zvláštních výběhů jsou v něm stále patrné. Ukážeme si nejdřív jak se začalo písmo v gotice lomit.

zalomení gotického písma

Způsobů je opět několik, některé kulatější, některé ostřejší. Většinou se křivka oblého tahu rozlomí do dvou tahů přímých. Zlom uprostřed si pamatujte, protože jde o jeden z rysů, který se u některých písmen udržuje i po transformaci do kurzívy. Oblejší gotické písmo, tzv. rotunda se používala pod Alpami, ostrá textura v Řiší a tedy i u nás. Některé lomy se po čase začaly zase vracet k původnímu oblému tvaru, tak např. další pozdně gotické písmo bastarda, jak název napovídá jde o míšence, přijímá prvky kurzivního písma.

bastarda

Všimněte si, že písmo si zachovává lomený charakter, ale používá oblé tahy. Bastarda je vlastně takový první krok k novogotické kurzívě. I u pozdějšího kanzleischriftu a kurentu se objevují v různých vývojových etapách oblejší tvary. Česká novogotická kurzíva je tím třeba charakteristická a odlišuje se tím od echt německého kurentu. To ale dost předbíhám, chtěl jsem jenom poukázat na jeden z rysů kurzivní transformace – znovuzaoblování tahů. Oblé tahy nás tedy u novogotického písma nesmí překvapit. Jejich návrat však v žádném případě neznamená obnovení původní antické/humanistické konstrukce. Aby nás oblé tahy příliš nemátly a my dokázali vidět v (novo)gotické kurzívě pozůstatky lomeného písma, začnu svou výuku u moderního německého kurentu. Stejně se brzy podíváme i na další varianty, protože záhy zjistíte, že moderní kurent je jednoduché číst, stačí si osvojit odlišné znaky pro známá písmena.

kurent-abeceda

Tuhle tabulku už jsme tu jednou měli. My si ji ale tentokrát rozpracujeme. Už jsem psal o anatomii či chcete-li konstrukci jednotlivých písmen. To je analytický přístup založený právě na pochopení paleografické evoluce. Přesto začnu tím samým, čím začínají všechny příručky, osvojíme si nejdřív cizí znaky jako tajnou abecedu. Za každé naše písmeno se naučíme písmeno nové – novogotické. Jak se to nejlépe naučit? Vidíte, že některá písmena jsou docela podobná tomu, co jste v první třídě psali do písanek. Proto si rozdělíme tabulku podle podobnosti s naší humanistickou abecedou.

kurent-abeceda-podle-podobnosti

Moje rozdělení do čtyř skupin (sloupců) chápejte jako víceméně subjektivní a arbitrární, určitě by šlo rozdělit písmena i jinak. Přesto jsem se snažil postupovat od písmen, které jsou vpodstatě shodná s moderní humanistickou psací abecedou až po písmena úplně odlišná. Při popisu budu používa termíny z poslední lekce, takže si je raději zopakujte  https://www.odkudjsme.cz/kurzy/kurz-kurentu-dil-2-zaklady/

K prvnímu sloupci se doufám nemusím rozepisovat, písmena jsou vpodstatě stejná s tím jak sami píšeme.

Do druhého sloupce jsem zařadil písmena s určitými odchylkami a jinými rysy. Zevrubně popíšu znaky, které se liší, ty podobné zatím nechám bez dalšího komentáře.

bfikmnrtu_kurent

B) Verzálka je vlastně zvětšena minuska se samostatnou smyčkou nahoře a malou kličkou dole.

Pozor, doplníme si názvosloví, malé smyčce budeme říkat odteď klička.

F) Podobá se více tiskacímu zdobnému f s výběhem na dolní dotažnici.

i) Má vždy tečku, stejně jako naše.

I) Zde s rozlišovací příčkou, která ale není pravidlem. Obecně jsou verzálky I, J velmi podobné.

K) Často se může plést s R, ale jde vlastně o zvětšenou minusku. Typický je horní výběh.

m) Ostré, cikcakcikcak. Žádné oblé tahy.

M) První dva dříky jsou rozepsané jako smyčky, sledujte duktus a uvidíte jen tři dříky.

n) To samé co u m, ostré.

N) Podobně jako u M, první dřík psaný do smyčky.

r) Podobá se tiskacímu r s rozdvojeným dříkem nebo převrácenému psacímu r. Druhý dřík začíná kličkou na účaří.

T) Z původní příčky je jen levé horní rameno, rozvlněné a připojené k dříku náběhem.

u) Ostré. Bývá železným pravidlem, že nad ním leží rozlišovací akcent, aby se nepletlo s n. Pozor nejde o diakritické znaménko, neznačí to délku hlásky.

U) Stejně jako u A dolu vedoucímu tahu druhého dříku předchází klička.

 

Třetí skupinu tvoří písmena výrazně odlišná, stále tu je však docela dost podobností, tady přijde vhod analytická metoda, která vás čeká hned v další lekci.

cdehpvwxyz kurent

c) Vypadá jako naše psací i bez tečky.

C) Místo jednoho oblého tahu jsou zde tahy dva spojené kličkou.

d) Otevřené a ostré s typickou smyčkou nahoře (ta může být velká proto ji označuji jako smyčku).

D) Začíná dole oblým tahem ramene, zůstává stejně otevřené a končí opět smyčkou.

e) Jako sevřenější a úzké n. Pozor na záměnu, zprvu dělá dost problémy si na to zvyknout.

E) Podobá se zaoblenému tiskacímu E. Typický je chvost na dolní dotažnici.

h) Začíná stejně jako naše psací h smyčkou nahoře, ale místo ramene sbíhá do kličky dolního dotahu.

H) Podobá se naší zvětšené psací minusce h, je tu známé rameno, jen opět končí spodní kličkou.

p) Vypadá jako malé řecké psací φ (). Oko na účaří, smyčka na dolní dotah.

P) Jako naše tiskací P, které pokračuje výběhem doprava, s oblým tahem bříška je spojený kličkou.

v) Vypadá jako spojení i a o. První dřík je ostrý, druhý oblý. Oko nemusí být uzavřené.

V) To samé jen zvětšené.

w) Přidá se jeden dřík, takže vypadá jako spojení n a o.

x) Začíná stejně jako minuska kurentu p, místo smyčky je však v dolním dotahu spirálový chvost.

X) Jako naše sevřené psací H.

y) naše psací y je vlastně převrácené h, resp. podobné spojení písmen u a j (ve skutečnosti jde o ligaturu i a j). Tady je ale oblouk prolomený a v kurentu se tak y podobá spojení r a j.

Y) Vpodstatě zvětšená minuska.

z) Takhle se dříve psalo z i v humanistickém psacím písmu, zkuste se podívat na staré dopisy po pradědovi. Písmeno nekončí na účaří, ale pokračuje smyčkou k dolní dotažnici.

Z) To samé jen zvětšené, jen začíná více oblým a otevřenějším tahem.

A kdo nám tu zbyl na ocet? Písmeno s, S je natolik svérázné, že jsem si jej dovolil zařadit do zvláštní skupiny. V němčině se rozlišovala ne dvě ale hned tři. Velké, malé dlouhé ſ (langes es) a malé koncové s – umisťované na konec slabiky nebo slova. Dlouhé a kulaté (koncové) s se totiž mohla různě vyslovovat. A aby toho nebylo málo, máme tu ještě dvojité dlouhé ſſ (Doppel-s) psané často ligaturou a potom ostré ß (Scharf-s, Eszett) vzniklé z ligatury ſ a z (v humanistickém písmu jde o spojení písmen ſ a s).

sS kurent

eszett-kurrent

ſ) Psací vypadá jako jednička, hlavní dřík sahá od horní dotažnice až k dolní.

s) Trošku jako naše psací b. Výběh nahoře by ale neměl tvořit smyčku.

S) Jakoby naše propojené psací J a P. Nezvyklé, ale charakteristické. Pozor na ligatury, např. St se v kurentu může plést s N, ale k tomu se ještě dostaneme, zatím vás nechci mást.

 

K čemu je takové rozdělení podle podobnosti dobré? Naučí vás to začít při čtení vždy tím nejjednodušším. Nesnažte se číst kurent ani jiná stará písma písmeno po písmeni, dokud nebudete písmo umět, nepůjde vám to. Lepší je v každém slovu doplnit nejdřív dobře rozpoznatelná písmena a postupovat od nich k těm nejdivočejším klikihákům. Co nebudete věfět můžete často odtušit z kontextu. Dobře rozpoznatelné písmeno nemusí znamenat písmeno podobné našemu, naopak některá písmena v kurentu, ač odlišná od našich, mají tak charakteristické rysy, že je snadno poznáte.

Mám pro vás několik tipů na odlišná a přece dobře rozpoznatelná písmena:

v kurentu: d, D, h, p, z, Z

Tak hlavně nezapomeňte trénovat, na cvičební texty je možná ještě brzy, stačí když si budete písmena psát přesně jako v písance. Psaním si totiž lépe osvojíte jejich tvar a to vám pomůže při čtení. Písmo máme v mozku uložené i grafomotoricky. Opravdu to pomáhá.

A na co se můžete těšit příště? Pustíme se do pořádné analýzy a ukážeme si proč písmena v kurentu vypadají, tak jak vypadají, jak se vyvinula z novogotického lomeného písma.

Napsat komentář